Poskytování dávek a služeb sociální péče

Právní úprava

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 
Tímto zákonem byla dokončena přeměna z jednotného systému sociálního zabezpečení na nový sociální systém, který je tvořen státní sociální podporou, upravenou zákonem č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře
a  vyhláškou č. 207/1995 Sb. v platném znění, důchodovém pojištěním zakotveném v zákoně č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění a vyhláškou č. 284/1995 Sb., zákonem č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci  v hmotné nouzi s prováděcím předpisem, jímž je vyhláška č. 504/2006 Sb.

Zákon č. 108/2006 upravuje podmínky poskytované pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči.

Příspěvek na péči
Zákon
 o sociálních službách obsahuje ustanovení, podle něhož se převádí dosavadní bezmocnosti na stupně závislosti.
Osoby, které byly uznány částečně bezmocnými, se zařazují do I. stupně  míry závislosti. Osoby, které byly uznány převážně bezmocnými, se zařazují do II.stupně míry závislosti a osoby, které byly uznaný úplně bezmocnými do III. stupně míry závislosti. Toto obecné schéma v zásadě platí i pro výši příspěvku, který se stanoví pro I. stupen závislosti částkou 2000,- Kč měsíčně, pro II. stupen závislosti částkou 4000,- Kč měsíčně a pro III. stupen závislosti částkou 8000,- Kč měsíčně. Tyto částky jsou však jiné v případě, že kromě bezmocnosti náležel pečující osobě příspěvek při péči o osobu blízkou. V tomto případě se nemění zařazení osoby do stupně závislosti, ale mění se výše příspěvku. Osobám částečně bezmocným náleží v tomto případě příspěvek ve výši 4000,- Kč měsíčně, tedy v částce odpovídající stupni II. Osobám, které byly uznány převážně bezmocnými pak příspěvek ve výši 8000,- Kč měsíčně, tedy odpovídající stupni III, a to po dobu 2 let.

Podmínky nároku na příspěvek na péči
Příspěvek na péči (dále jen příspěvek) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

Nárok na příspěvek má osoba uvedená v  4 odst. 1, který z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle č. 8.
Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku.

O příspěvku rozhoduje obecný úřad obce s rozšířenou působností.

Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehké závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 5 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti,

b)stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti,

c)stupni III(těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti,

d)stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

Nutno také počítat s tím, že na rozdíl od dosavadního stavu, kdy bezmocnost i mimořádná péče byla posuzována pouze posudkovými lékaři, v novém systému
platí dvojí posuzování míry závislosti, a to jednak sociálním pracovníkem a také posudkovým lékařem úřadu práce.

Příjemci příspěvku

Příspěvek na péči může náležet :
a) osobě, která je na území CR hlášena k trvalému pobytu
b)osobě, které byl udělen azyl
c)cizinci bez trvalého pobytu na území CR, kterému tato práva zaručuje mezinárodní smlouva
d)občanovi členského státu EU, pokud je hlášen na území CR k pobytu po dobu delší než měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropského společenství
e)rodinnému příslušníkovi občana členského státu Evropské unie k pobytu po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropských společenství
f)cizinci, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaném právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu EU, pokud je hlášen na území CR k dlouhodobému pobytu po dobu delší než 3 měsíce.

V každé z těchto skupin může být příjemcem příspěvku
-oprávněná osoba
-zákonný zástupce oprávněné osoby nebo jiná fyzická osoba, která byla nezletilá -oprávněná osoba svěřena do péče na základí rozhodnutí příslušného orgánu
-náhradní příjemce

Standardní postup při uplatnování nároku na příspěvek

V prví řadě musí být správně podána žádost  o příspěvek na péči a uvedeny všechny požadované povinné informace, tj. kromě osobních údajů také údaje o tom, jakým způsobem má být příspěvek vyplácen a údaje o tom, kdo bude potřebnou péči zajištovat (je-li to již známo).
Následuje proces posouzení stupně závislosti na pomoci jiné osoby, který zahajuje sociální pracovník místně příslušného obecního úřadu. Tento pracovník provede i sociální šetření v přirozeném sociálním prostředí žadatele. Žadatel je povinen podrobit se tomuto sociálnímu šetření. Účelem sociálního šetření je objektivně zjistit životní podmínky žadatele a jeho schopnost zvládat péči  o vlastní osobu a být soběstačným v přirozeném sociálním prostředí, tj, v místě, kde žije.
Po provedení sociálního šetření se žádostí zabývá posudkový lékař úřadu práce, který hodnotí funkční dopady zdravotního stavu na schopnost žadatele pečovat o sebe a být soběstačným.
O tom, zda bude příspěvek přiznán či nikoliv, rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, která má tedy k objektivnímu rozhodnutí k dispozici subjektivní zhodnocení situace žadatelem, výsledek sociálního šetření a posudek lékaře úřadu práce. Obecní úřad rozhoduje ve správním řízení.
Posouzení má dvě složky – složku sociální a složku zdravotní. Stanovené míry závislosti je pak výsledkem zhodnocení obou složek.

Deprese

Deprese, dříve nazývaná melancholie, je psychická porucha, která postihuje asi 10% lidí.

Projevuje se smutnou náladou, nemocnému způsobuje trápení a bolest.  Většinou rozvrátí na přechodnou dobu dosavadní život postiženého.  Deprese je provázena sníeným sebevědomím, ztrátou sebedvůry, beznaděje, úzkostí, pesimismem, myšlenkami na sebevraždu, neschopnosti radovat se a pod..  Projevuje se také sníženým zájmem o svou osobu, svou práci, rodinu a přátele.  Deprese mění způsob myšlení a ovlivňuje i váš tělesný stav.  Deprese je časté onemocnění, často se však lidé se svými potížemi neobracejí na lékaře.

Příznaky deprese

 

Vzhledem k tomu, že každý z nás je jiný, také příznaky deprese mohou být u každého jiné.  Nejčastějšími a typickými příznaky vážné deprese jsou:

 

1.        Melancholický, smutný, či depresivní nálada

Smutná nálada může trvat celé hodiny a dny.  Také záchvaty pláče a naříkání mohou být příznakem deprese.  Někdy se deprese neprojevují smutkem, ale lidé mohou být dezorientovaní, nedokáží přesně popsat co cítí.

2.        Nespavost, nebo nadměrné spaní

Někteří lidé s depresí mají obtíže s usínáním, jiní se v noci často probouzejí, mají neklidný spánek plný nepříjemných snů.  Další postižení spí velmi dlouho a i přes den mají chuť si zdřímnout.

3.        Ztráta radosti a potěšení

Nemocní ztrácí zájem o obvyklé činnosti, z práce a zábavy nemá radost, ztrárcí motivaci.  Nemocní se nedokže zajímat o věci, které pro něho byly dřív důležité.  Musí se sám hodně nutit, aby vůbec něco udělal, vše ho velmi zatěžuje.  Lidé postižení depresíse mohou cítit líně a znuděně, ztrácejí zájem o sex.

4.        Problémy v myšlení a soustředění

Lidé v depresi mohou být neklidní, netrpěliví i zlostně a špatně zvládají i nízkou hladinu stresu.  Deprese ztěžuje jasné myšlení a brání rozhodování i o malých věcech.  Lidé se stávají méně výkonní, objevují se pocity selhání a znechucení.

5.        Ztráta chuti k jídlu

Deprese může snižovat i zvyšovat chuť k jídlu.  Tělesná váha se tedy může nečekaně zvýšit nebo snížit.

6.        Velká únava nebo ztráta elánu a energie

Velkou únavou trpí i lidí, kteří se spánkem potíže nemají.  často trpí pocitem zbytečného žití.  Deprese může vést i ke zhoršení péči o zevnějšek a osobní hygienu.

7.        Myšlenky na sebevraždu nebo na smrt

Vyskytují se pocity viny a nejistoty.  Nemocní mají často velmi negativní vztah sami k sobě, okolnímu světu a budoucnosti.  Mohou cítit vinu za svou minulost, myslí si, že jsou zbyteční a že deprese je vlastně trestem za něco, co udělali, nebo naopak, neudělali.  Deprese může vést  k potřebě být na někom zývislí.  Mnoho lidí myslí v depresi na smrt.  Myšlenky a činy vztahující se ke smrti se objevují často jako součást přání ukončit utrpení, nejistotu a bolest.

Toto onemocnění se však dá úspěšně léčit.

 

Za depresi se nemusíme stydět, není to jen přechodná slabost, kterou můžeme překonat svou vůlí.  Neléčení deprese může trvat mnoho měsíců i let.  Stavy deprese se mohou opakovat.

Deprese je nemoc.

 

 

 

JAK MَEME POZNAT, JDE-LI O DEPRESI?

 

MINI“  TEST –

 

1. Měl jste v minulých 6 měsících období dvou nebo více týdnů, kdy jste se cítil opravdu  smutní, v depresi či “ na dně “   více dní  , téměř denně?

 

2. Měl jste v minulých 6 měsících období dvou nebo více týdnů, kdy jste se méně zajímal o  většinu věcí, nebo vás nebavily věci, které vás jindy baví?           

 

3. Když myslíte na minulá období 2 nebo více týdní, kdy jste se cítil smutný, v depresi či na  “ na dně“ , nebo jste se méně zajímal, nebo vás nebavily věci o které se jindy zajímáte a baví  vás; máte z této doby nějaký následující zkušenosti:

 

a/ Změnila se vám významně chut k jídlu, přibral jste nebo zhubl víc než 4
kg, aniž by    jste se o to snažil?

b/ Trpěl jste poruchami spánku, nespavostí téměř každou noc a tak, že to
pro vás nebylo obvyklé; například usínání, noční nebo brzká
probouzení, příliš dlouhý spánek.

c/  Mluvil jste nebo se pohyboval pomaleji než je u vás běžné nebo jste
se naopak cítil rozruřený tak, že jste nevydržel v klidu?

d/ Cítil jste se unavený nebo bez energie většinu času?

e/ Cítil jste se bezcenný nebo provinilý?

f/  Měl jste problémy s myšlením nebo soustředěním např. nemohl jste
dobře číst či  sledovat televizi?

g/ Myslel jste na to, že by bylo lepší být mrtvý nebo myslel jste na to, že
by jste mohl sám sebe zranit?

 

4. Překážely vám některé z těchto věcí ve vaší práci nebo sociálních aktivitách (vztazích)?

   ( Jestliýe jste odpověděli na víc než třetinu otázek kladně, poradte se s lékařem)

 

                       

Je příčina depresivní poruchy známá?

 

Depresivní poruchy se dělí na sekundárrní a primární.

Sekundární deprese je způsobena poškozením nebo onemocněním mozku, působením některých léků nebo drogami. Příčiina této poruchy je tedy známá.

U primární deprese  může být příčinou např. nedostatek p�ena�e�� nervových signálů mezi mozkovými bunkami, u části nemocných se tato porucha vyskytuje v příbuzenstvu.  Tuto poruchu může vyprovokovat také nadměrný psychický z�t� a dal. 

 

Postihuje deprese více muže nebo ženy?

 

U žen se objevují symptomy deprese častěji než u jejich mužských protějšků.  Například v Evropě – je  tento rozdíl větší ve Francii, Španělsku a v Nizozemí, kde je výskyt deprese víc než dvojnásobný mezi ženami než mezi muži.

 

Jak je to s depresí ve stáří?

 

Psychosociální problémy a ztráty funkčnosti, které doprovázejí stáří, mohou mít za následek vznik deprese u starých lidí.  Deprese je jednou z nejčastějších psychiatrických poruch v této věkové skupině.

Studie výskytu deprese:

– staří lidé, žijící ve svých domovech:                 10%  až  27%

– staří lidé ubytovaní v institucích:                       12%

– pacienti s Alzheimerovou chorobou:                  20% až 40%

 

Staří lidé mají tendenci nevyužívat psychiatrické služby.

 Deprese ve stáří zhoršuje kvalitu života.

 

Studie ukazují, že  některé problémy  starších pacientů souvisí se somatickým depresivním syndromem. Při výskytu deprese je snížena imunita.

 

Vyšší věk nezhoršuje prognozu léčby deprese.

 

 

Může deprese ovlivnit náš sexuální život?

 

Ano, deprese zbavuje člověka schopnosti prožívat běné životní radosti a potěšení.  Problémy v sexuálním životě, způsobené depresí mohou vést k emocionální izolaci od partnera či partnerky.  Případná erektilní dysfunkce u mužů je však léčitelná.

 

10 rad pro rodinu, ve které žije člověk, který onemocněl depresí

 

1.  Máme-li podezření na depresivní poruchu, doporučíme postiženému návštěvu lékaře.

2.  Nepodezíráme člena rodiny, že nemoc předstírá.

3.  Nesnažíme se o násilné rozveselení.

4.  Nenutíme ho, aby se vzchopil a přemohl.

JE-LI  DIAGNOZA DEPRESE POTVRZENA :

5.  Jsme nápomocni při nenáročných denních aktivitách.

6.  Je lepší, když je postižený v pracovní neschopnosti.

7.  Nedovolíme nemocnému řídit motorová vozidla.

8.  Nevyhýbáme se rozhovorům o potížích pacienta.

9.  Snažíme se být v kontaktu s ošetřujícím lékařem.

10.Podporujeme důvěru nemocného k ošetřujícímu lékaři.

 

Léčba deprese vám umožní opět žít naplno normálním životem.

 

Nezapomente, že účinek antidepresiv se neobjeví okamžitě.  Mírné zlepšení pocítíte celkem brzy, ale úplný léčebný účinek nastane až za několik týdnů.  Léky užívejte týdně a užívání nepřerušujte.  Pokud se váš stav nezlepší ani za několik týdnů, požádejte lékaře, aby vám léčbu změnil.  ( pro mírně nežádoucí účinky léku není třeba léčbu přerušovat.)

Váš lékař vám také může doporučit psychoterapii, nebo poradu s psychologem.

O problémech souvisejících s vaším onemocněním se vždy poradte se svým lékařem.

 

Poznám, je-li léčba úspěšná?

 

Ano, opět vás začnou bavit věci, které jste i dříve dělal rád, nebudete tolik smutní, chut k jídlu se vrátí k “ normálu“  , budete lépe spát a budete méně unavení.  Budete moci opět dobře vykonávat svoji práci, zlepší se vaše vztahy v rodině.

Pečovatelská služba

Jedná se o službu sociální péče, která je poskytovaná zaúčelem pomoci při péči o děti v určených případech a pomoci těžce zdravotně postiženým a starým občanům.

Pečovatelská služba se poskytuje občanům těžce zdravotně postiženým a starším občanům, kteří :

  • nejsou schopni sami si obstarat nutné práce v domácnosti a další životní potřeby
  • pro nepříznivé zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou nebo další osobní pěči, pokud jim potřebnou pěči nemohou poskytovat rodinní příslušníci

Pečovatelská služba se poskytuje občanům
: v jejich domácnosti
: v domech  s pečovatelskou službou
: v zařízeních pečovatelské služby
: též i mimo domácnost  a zařízení

Pečovatelská služba se poskytuje za plnou nebo částečnou úhradu, nebo jsou poskytovány bezplatně.
Bezplatně se  pečovatelská služba poskytuje

  • sociálně potřebným občanům, účastníkům odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let; ve zvlášť odůvodněných případech s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu nebo sociálním poměrům může být poskytnuta bezplatná i účastníkům odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje, kteří nedosáhli věk 70 let.
  • bezplatně jsou posytovány též úkony pečovatelské služby, kterými jsou zabezpečovány nezbytné životní potřeby

Diogenův syndrom

Jedním z nejsmutnějších, ale i nejběžnějších onemocnění je Diogenův syndrom, který postihuje i seniory.  Název této duševní poruchy vznikl v roce 1975 podle způsobu života tohoto mizantropického řeckého filozofa. Traduje se, že žil v sudu, aby se oprostil od přání, tužeb a potřeb a byl nezávislý na okolním světě. Tato duševní porucha obvykle postihuje, jak jsem již výše zmínil,  staré lidi, kteří  jsou opuštění a nemají přátele.  Většinou  žijí ve špatných hygienických podmínkách a v jejich bytech se často nacházejí desítky kilogramů nahromaděných odpadků. Jsou přesvědčeni, že jsou velmi chudí. Přitom mohou mít doma třeba i velké sumy peněz. Odmítají lékařskou pomoc, budí veřejné pohoršení a nezřídka umírají v osamění. Většinou jsou to osoby s chronickými psychickými problémy, jako jsou například silné deprese.

Sundowning

Zhoršování problémů při stmívání – sundowning:

Někdy to vypadá, jako by byl člověk postižený Alzheimerovou chorobou v této době nastartován svými “biologickými, vnitřními” hodinami. Příčina tohoto jevu je zatím neznámá. Někteří vědci se domnívají, že to může způsobit rozsvícení světel při setmění.
Při zhoršeném zraku mohou senioři postižení AD vidět nereálné věci, které mohou způsobit katastrofické reakce. Dobré světlo a vysvětlení toho, co se okolo nich děje může pomoci. Při stmívání se zvyšuje možnost sluchových i zrakových halucinací. Pokud je senior v tuto denní dobu neklidný, koupejte ho v jiný čas, při koupeli by mohly nastat problémy. Někdy problémy způsobí zapnutí televize, hlučná návštěva, děti apod. Také bolest, kterou nemocný AD neumí popsat, může zhoršovat spánek i bdění. Pokud se u nemocného vyskytne syndrom “sundowning”, přesuňte aktivity všedního dne do jiné části dne.  Může pomoci i změna času při podávání medikace.

Z materiálů Nancy L. Mace

Úprava interiéru pro AD nemocné

Možné úpravy interiéru pro seniory, kteří trpí Alzheimerovou chorobou:

  • Důležité je vhodné denní (vydatné) a noční osvětlení (tlumené)
  • U zamknutých dveří může klíč viset nade dveřmi, člověk s AD jej nezaregistruje, vhodné jsou brankové zástrčky nad úrovní očí
  • Účel dveří označte nápisem a obrázkem
  • U východu z oddělení nebo z bytu je možné použít kulaté kliky nebo kódový zámek proti nechtěným odchodům
  • Nechtěným odchodům mohou zabránit “vrátka” (schody, zahrada, rozdělení chodby)
  • Dveře, které nechceme aby nemocní používali, natřeme stejnou barvou jako okolní stěny, nebo použijeme závěs
  • Nepoužíváme prahy
  • Zamykáme okna
  • Místa, kam nechceme, aby senioři s AD vstupovali, necháme neosvětlená, ale zabezpečená
  • Zábradlí a madla dáme všude tam, kde by je nemocný senior mohl potřebovat
  • Odstraníme lehký nábytek a invalidní vozíky, houpací křesla, které se mohou převrhnout, když se o ně senior opře
  • Pokud senior používá k bezpečnému pohybu po pokoji židli, opatříme jí kolečky.
  • Houpací křeslo pod dohledem, může udržet nemocného v klidu, protože se mu z něj špatně vstává. Totéž platí o otáčecím křesle.
  • Zásuvky, které nechceme, aby nemocný otevíral, opatříme nenápadnými západkami
  • Používáme kryty na el. zásuvky.
  • Pro zlepšení orientace a upoutání pozornosti používáme výrazné barvy a šipky
  • K upoutání pozornosti používejte reflexní pásy na dveřích apod.
  • K usnadnění péče o klienta a pro jeho pohodlí používáme zvýšené WC
  • Nebezpečné věci a úklidové a mycí prostředky ukliďte z dosahu klientů s AD
  • Kulaté rohy nábytku a možnost procházení místnostmi, madla, sníží možnost pádů, agresivity a frustraci u těch, kteří potřebují stále chodit
  • Pozor na jedovaté pokojové květiny

Za použití materiálů Alzheimer´s Association

 

Životní a existenční minimum, minimální mzda

Životní minimum a existenční minimum
Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních potřeb.
Existenční minimum je minimální hranicí peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.

Právní úprava a hlavní využití
Životní a existenční minimum je stanoveno v zákoně č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu.

Částka existenčního minima za měsíc 2020,- Kč

Částka životního minima pro jednotlivce 3126,- Kč
pro první dosp.osobu v domácnosti 2880,- Kč
pro druhou a další dosp.osobu v domác. 2600,- Kč
pro nezaopatř. dítě ve věku

  • do 6 let 1600,- Kč
  • 6 – 15 let 1960,- Kč
  • 15 – 26 let 2250,- Kč
Životní minimum ani existeční minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení. Ochrana v oblasti bydlení je řešena v rámci systému státní sociální podpory poskytování příspěvku na bydlení a v  systému pomoci o hmotné nouzi doplatkem na bydlení.

Minimální mzda

– se zvýšila  na 8.000 Kč při týdenní pracovní době 40 hod.

Starobní důchod

Starobní důchod Podmínky nároku na normální starobní důchod (§ 29 zákona o důchodovém pojištění)

Pojištěnec má nárok na normální starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“), nebo

  1. 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku.

Podmínky nároku na předčasný dočasně krácený starobní důchod (§ 30 zákona o důchodovém pojištění)

Pojištěnec má nárok na předčasný dočasně krácený starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a

  1. ke dni, od něhož má být důchod přiznán, je poživatelem částečného invalidního důchodu (příp. se mu tento důchod nevyplácí pro výši příjmů), pokud mu do dosažení důchodového věku chybí nejvýše dva roky,
  2. pobíral plný invalidní důchod nepřetržitě aspoň po dobu pěti let, pokud nárok na tento důchod zanikl a ke dni jeho odnětí do dosažení důchodového věku chybí nejvýše pět let.

Nárok na předčasný dočasně krácený starobní důchod vzniká, pokud se uvedené podmínky splní do 31. prosince 2006.

Podmínky nároku na předčasný trvale krácený starobní důchod (§ 31 zákona o důchodovém pojištění)

Pojištěnec má nárok na předčasný trvale krácený starobní důchod, jestliže

  1. získal dobu pojištění nejméně 25 let, a
  2. do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše tři roky.

Přiznání tohoto důchodu vylučuje nárok na normální starobní důchod.

Důchodový věk (§ 32 zákona o důchodovém pojištění)

Podle předpisů platných před 1. lednem 1996 činila věková hranice pro nárok na starobní důchod:

  • u mužů 60 let,
  • u žen
    • 53 let, pokud vychovaly aspoň 5 dětí,
  • 54 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti,
  • 55 let, pokud vychovaly 2 děti,
  • 56 let, pokud vychovaly 1 dítě, nebo
  • 57 let, pokud nevychovaly žádné dítě.

Zákon o důchodovém pojištění zavedl mj. postupné zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“). Důchodový věk pojištěnce se stanoví tak, že se ke kalendářnímu měsíci, ve kterém dosáhl shora uvedené věkové hranice, přičítají u mužů 2 a u žen 4 kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dosažení shora uvedené věkové hranice.

Výše normálního starobního důchodu (§ 33 a 34 zákona o důchodovém pojištění)

Výše důchodu se skládá ze dvou složek, a to ze základní výměry a z procentní výměry.

Výše základní výměry důchodu činí od 1. ledna 2007 1 570 Kč měsíčně.

Výše procentní výměry důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu.

Do doby pojištění se započítává i tzv. náhradní doba pojištění (§ 5 zákona o důchodovém pojištění), avšak pouze v rozsahu 80 %, pokud jde o dobu studia, dobu vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, jestliže náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci a v rozsahu tří let také doba, kdy uvedené dávky nenáleží, doby, po kterou jsou osoby se zdravotním postižením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, doba výkonu civilní služby a doba pobírání plného invalidního důchodu; v plném rozsahu se započítávají náhradní doby pojištění, pokud jde o dobu výkonu základní vojenské služby, dobu péče o dítě do dosažení stanoveného věku a dobu péče o bezmocnou osobu.

Výše procentní výměry se zvyšuje za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na důchod, a to za každých celých 90 kalendářních dnů o 1,5 % výpočtového základu.

Výše procentní výměry důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.

Výše předčasného dočasně kráceného starobního důchodu (§ 35 zákona o důchodovém pojištění)

Výše důchodu se stanoví obdobně jako v případě normálního starobního důchodu s tím, že se procentní výměra odpovídající získané době pojištění krátí o 1,3 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dní z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku.

Výše procentní výměry důchodu se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával do dosažení důchodového věku výdělečnou činnost a nepobíral přitom důchod, přepočte, a to s přihlédnutím k nově získané době pojištění.

Po dosažení důchodového věku vzniká nárok na normální (nekrácený) starobní důchod.

Výše předčasného trvale kráceného starobního důchodu (§ 36 zákona o důchodovém pojištění)

Výše důchodu se stanoví obdobně jako v případě předčasného dočasně kráceného starobního důchodu s tím, že procentní sazba snížení procentní výměry činí 0,9 % výpočtového základu.

Výše procentní výměry důchodu se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával do dosažení důchodového věku výdělečnou činnost a nepobíral přitom důchod, přepočte, a to s přihlédnutím k nově získané době pojištění.

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (37 zákona o důchodovém pojištění)

Výplata normálního starobního důchodu náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud je tento vztah sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat (podrobněji část „Hlavní změny v roce 2003“).

Výplata předčasného dočasně i trvale kráceného starobního důchodu nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci; ode dne dosažení důchodového věku platí stejná pravidla jako v případě normálního starobního důchodu.

Podávání žádosti o důchod (§ 82 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)

Žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění sepisuje s občany okresní správa sociálního zabezpečení příslušná podle místa trvalého pobytu občana nebo místem hlášeného pobytu v ČR, jde-li o cizince.

Za občany, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou sami podávat žádost o dávku důchodového pojištění, mohou s jejich souhlasem a na základě potvrzení lékaře o zdravotním stavu těchto občanů podat tuto žádost jejich rodinní příslušníci. Za občany, kteří nemají rodinné příslušníky, může podat tuto žádost jiný občan na základě plné moci.

Žádost lze podat nejdříve tři měsíce přede dnem, od kterého občan žádá dávku důchodového pojištění přiznat.

Okresní správa sociálního zabezpečení je povinna sepsat žádost o dávku důchodového pojištění; nesmí odmítnout sepsání žádosti, a to i když má za to, že občan nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na dávku důchodového pojištění nebo není-li žádost občana doložena potřebnými doklady.

Zaměstnavatel je povinen do 8 dnů ode dne, kdy obdržel výzvu okresní správy sociálního zabezpečení sepisující žádost o dávku důchodového pojištění, sdělit písemně požadované údaje.

Starobní důchod

Podmínky nároku na normální starobní důchod (§ 29 zákona o důchodovém pojištění)

Pojištěnec má nárok na normální starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění

  1. nejméně 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“), nebo
  2. 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku.

Podmínky nároku na předčasný dočasně krácený starobní důchod (§ 30 zákona o důchodovém pojištění)

Pojištěnec má nárok na předčasný dočasně krácený starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a

  1. ke dni, od něhož má být důchod přiznán, je poživatelem částečného invalidního důchodu (příp. se mu tento důchod nevyplácí pro výši příjmů), pokud mu do dosažení důchodového věku chybí nejvýše dva roky,
  2. pobíral plný invalidní důchod nepřetržitě aspoň po dobu pěti let, pokud nárok na tento důchod zanikl a ke dni jeho odnětí do dosažení důchodového věku chybí nejvýše pět let.

Nárok na předčasný dočasně krácený starobní důchod vzniká, pokud se uvedené podmínky splní do 31. prosince 2006.

Podmínky nároku na předčasný trvale krácený starobní důchod (§ 31 zákona o důchodovém pojištění)

Pojištěnec má nárok na předčasný trvale krácený starobní důchod, jestliže

  1. získal dobu pojištění nejméně 25 let, a
  2. do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše tři roky.

Přiznání tohoto důchodu vylučuje nárok na normální starobní důchod.

Důchodový věk (§ 32 zákona o důchodovém pojištění)

Podle předpisů platných před 1. lednem 1996 činila věková hranice pro nárok na starobní důchod:

  • u mužů 60 let,
  • u žen
    • 53 let, pokud vychovaly aspoň 5 dětí,
  • 54 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti,
  • 55 let, pokud vychovaly 2 děti,
  • 56 let, pokud vychovaly 1 dítě, nebo
  • 57 let, pokud nevychovaly žádné dítě.

Zákon o důchodovém pojištění zavedl mj. postupné zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“). Důchodový věk pojištěnce se stanoví tak, že se ke kalendářnímu měsíci, ve kterém dosáhl shora uvedené věkové hranice, přičítají u mužů 2 a u žen 4 kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dosažení shora uvedené věkové hranice.

Výše normálního starobního důchodu (§ 33 a 34 zákona o důchodovém pojištění)

Výše důchodu se skládá ze dvou složek, a to ze základní výměry a z procentní výměry.

Výše základní výměry důchodu činí od 1. ledna 2007 1 570 Kč měsíčně.

Výše procentní výměry důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu.

Do doby pojištění se započítává i tzv. náhradní doba pojištění (§ 5 zákona o důchodovém pojištění), avšak pouze v rozsahu 80 %, pokud jde o dobu studia, dobu vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, jestliže náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci a v rozsahu tří let také doba, kdy uvedené dávky nenáleží, doby, po kterou jsou osoby se zdravotním postižením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, doba výkonu civilní služby a doba pobírání plného invalidního důchodu; v plném rozsahu se započítávají náhradní doby pojištění, pokud jde o dobu výkonu základní vojenské služby, dobu péče o dítě do dosažení stanoveného věku a dobu péče o bezmocnou osobu.

Výše procentní výměry se zvyšuje za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na důchod, a to za každých celých 90 kalendářních dnů o 1,5 % výpočtového základu.

Výše procentní výměry důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.

Výše předčasného dočasně kráceného starobního důchodu (§ 35 zákona o důchodovém pojištění)

Výše důchodu se stanoví obdobně jako v případě normálního starobního důchodu s tím, že se procentní výměra odpovídající získané době pojištění krátí o 1,3 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dní z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku.

Výše procentní výměry důchodu se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával do dosažení důchodového věku výdělečnou činnost a nepobíral přitom důchod, přepočte, a to s přihlédnutím k nově získané době pojištění.

Po dosažení důchodového věku vzniká nárok na normální (nekrácený) starobní důchod.

Výše předčasného trvale kráceného starobního důchodu (§ 36 zákona o důchodovém pojištění)

Výše důchodu se stanoví obdobně jako v případě předčasného dočasně kráceného starobního důchodu s tím, že procentní sazba snížení procentní výměry činí 0,9 % výpočtového základu.

Výše procentní výměry důchodu se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával do dosažení důchodového věku výdělečnou činnost a nepobíral přitom důchod, přepočte, a to s přihlédnutím k nově získané době pojištění.

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (37 zákona o důchodovém pojištění)

Výplata normálního starobního důchodu náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud je tento vztah sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat (podrobněji část „Hlavní změny v roce 2003“).

Výplata předčasného dočasně i trvale kráceného starobního důchodu nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci; ode dne dosažení důchodového věku platí stejná pravidla jako v případě normálního starobního důchodu.

Podávání žádosti o důchod (§ 82 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)

Žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění sepisuje s občany okresní správa sociálního zabezpečení příslušná podle místa trvalého pobytu občana nebo místem hlášeného pobytu v ČR, jde-li o cizince.

Za občany, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou sami podávat žádost o dávku důchodového pojištění, mohou s jejich souhlasem a na základě potvrzení lékaře o zdravotním stavu těchto občanů podat tuto žádost jejich rodinní příslušníci. Za občany, kteří nemají rodinné příslušníky, může podat tuto žádost jiný občan na základě plné moci.

Žádost lze podat nejdříve tři měsíce přede dnem, od kterého občan žádá dávku důchodového pojištění přiznat.

Okresní správa sociálního zabezpečení je povinna sepsat žádost o dávku důchodového pojištění; nesmí odmítnout sepsání žádosti, a to i když má za to, že občan nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na dávku důchodového pojištění nebo není-li žádost občana doložena potřebnými doklady.

Zaměstnavatel je povinen do 8 dnů ode dne, kdy obdržel výzvu okresní správy sociálního zabezpečení sepisující žádost o dávku důchodového pojištění, sdělit písemně požadované údaje.

 

Projekt : Obdivuhodní senioři

Senior občanské sdružení, Lipová 11/23, 400 10 Ústí nad Labem, je partnerem Dobrovolnického centra Ústí nad Labem v realizaci projektu : Obdivuhodní senioři.

Projekt je součástí programu : Rozvoje občanské společnosti a je zařazen do rozpočtové linie Phare.

Prioritou projektu : obdivuhodní senioři je přispět ke změně postoje společnosti k seniorům a podpořit jejich aktivní život.

Cílem projektu jsou dvě základní linie :

1. Změna postojů společnosti k seniorům
2. Podpora aktivního života seniorů

Identifikace zjištěných potřeb a omezení seniorů v ČR nás vedla k diskusi s partnery projektu. K namodelování zjištěných skutečností přispěla i řada zkušeností ze zahraničí ( např. v Japonsku, Švýcarsku, Německu a Kanadě ).

Kromě seniorské populace, žáků a studentů se na zmapování potřebných informací podíl i média, např. Deníky Bohemia a Český rozhlas. Sebraná data budou analyzována a vyhodnocena na Fakultě sociálně ekonomické UJEP v Ústí nad Labem.
Do procesu průzkumu budou na základě výstupů zapojeny prostřednictvím svých zástupců i samosprávy Ústeckého a Libereckého kraje. Očekává se, že výstupy projektu a průzkumy využijí k dlouhodobému adresnému plánování v oblasti podpory aktivního života seniorů. Nastartované aktivity, získané informace a nápady mohou být inspirací pro realizaci projektů v dalších krajích.

Mezi samostatné aktivity občanského sdružení Senior patří vyhledávání a oslovení aktivních seniorů a nabídka spolupráce v projektu, vytvoření databáze aktivních seniorů, osobní kontakty se seniory s diskusemi a hledáním možností a zájmu uplatnění v projektu, včetně přípravy dotazníků a informačních materiálů.

Projekt přímo navazuje na projekty Senior o.s., které se týkaly Informačního centra pro seniory, dotazníkové akce zaměřené na špatné zacházení se seniory, svépomocnou skupinu a projekt – Aktivizace seniorů.

Senior o.s. se bude jako partner projektu podílet na plánování a vyhodnocování projektu a jeho dílčích aktivit a kroků. Kromě toho bude realizovat řadu samostatných aktivit, např. vytvoří a proškolí tým seniorů-dobrovolníků a zpracuje získané zkušenosti a poznatky, v průzkumu zajistí osobní a dotazníkovou formou sběr dat mezi seniory. Na závěr realizace tohoto projektu zajistí jeho prezentaci na webových stránkách SENIORCENTRA.

Spolupráce je prověřena již několika společně  realizovanými projekty. Ředitelka Informačního a Denního centra  pro seniory  Romana Vlčková je     II. koordinátorem projektu v Ústeckém kraji, v týmu realizace projektu.

Realizace projektu trvá 12 měsíců a začala v srpnu 2004. Z výstupů projektu bude vydána brožura  v nákladu 500 kusů – tisk, 200 x publikováno v elektronické podobě. V brožuře budou shrnuty a kvalitativně i kvantitativně vyjádřeny výstupy z průzkumu ( jedná se o profesionální sociologický průzkum zpracovaný Fakultou sociálně ekonomickou UJEP v Ústí nad Labem ) Shrnutí získaných  zkušeností z výcviků, možnosti uplatnění seniorů v různých oblastech společenského života, pohled na uplatnění různých cílových skupin, adresář současných seniorských skupin, Rad seniorů  Ústeckého a Libereckého kraje, doporučení, zkušenosti a další. V závěru realizace projektu bude brožura rozesílána na krajské úřady ostatních krajů ČR, jako podpůrná metodická pomůcka, přenositelná pro kterýkoliv region.

Žádný z partnerů projektu nemá potřebu vlastnit získané informace, zkušenosti a nápady. Cílem je zaznamenat vše co cestou objevíme a dostupnými formami předat do těch míst, kde mohou ovlivnit vnímání společnosti a podporovat aktivní život seniorů. Výstupy si kladou za cíl přispět ke změnám postoje společnosti k seniorům a naopak chceme, aby pomohly seniorům objevit  oblasti a činnosti, ve kterých by se rádi angažovali a hledali uplatnění. Vzájemná potřebnost a ocenění je nezbytným prvkem změny postojů a jmenované aktivity  jsou modelované právě na podkladě pozitivních zážitků, prima nápadů i mravenčí každodenní práce.

Ambicemi projektu – Obdivuhodní senioři je očekávání a potřeba analýzy, jako informačního základu pro  další projekty a trendy, komunitní plány, oporu a pomoc pro nadefinování cílů, poslání a možností. Výtěžnost projektu bude závislá i na politickém, ekonomickém, společenském a legislativním  vývoji naší společnosti.

Pokud by jste se chtěli stát přímými účastníky při práci na projektu nebo s námi spolupracovat, zavolejte na telefonní číslo 42 742 152, ptejte se, odpovíme Vám.

Na Vaše kontakty se těší pracovní tým občanského sdružení SENIOR.

Jak zvládat poruchy ve stáří

Co jsou poruchy chování ve vyšším věku a jak se projevují

Stárnutí přináší postupný pokles tělesných i duševních funkcí, které spolu s nemocí omezují staršího člověka a zhoršují jeho celkovou výkonnost. Odchod do důchodu, úmrtí blízkých přátel nebo partnera, mění společenské postavení a dlouholeté společenské vztahy staršího člověka. Všem těmto změnám se starší lidé musí přizpůsobovat. Zhoršená schopnost přizpůsobení se může projevovat i změnami chování.

Platí však jednoduchý poznatek, že stárnutí samo o sobě nevyvolává závažnější poruchy chování. Každá porucha chování u starého člověka signalizuje chorobnou změnu, kterou je třeba rozpoznat a vhodným způsobem léčit. Neléčená porucha chování ohrožuje zdravotní stav pacienta, vede k jeho izolaci, odmítání okolím a zhoršuje kvalitu života nemocného. Má také nepříznivý vliv na rodinu pacienta a vyčerpává všechny, kteří o nemocného dlouhodobě pečují.

V běžném styku s nemocným označujeme jako poruchu chování každou změnu v projevech nemocného, která má za následek podivné či neobvyklé chování, nemocní zneklidňují nebo ohrožují ostatní osoby ve své blízkosti, nebo opakovaně postupují nepřiměřeně situaci a společensky nevhodně. Takovou poruchou trpí asi 10 % osob nad 65 let .

Poruchy obvykle popisujeme nejnápadnějšími projevy a příznaky. Podle nich můžeme rozlišit :

  • Agresivní chování, kdy pacient ohrožuje nebo napadá fyzicky druhé osoby ( bití, strkání, kousání, škrábání ), vyhrožuje jim, nadává a jinak je slovně napadá, někdy může mít toto chování i sexuální ladění ( vymáhá pohlavní styk ) nebo agresi obrací proti sobě.
  • Neklidné chování, kdy je nemocný úzkostný, vystrašený nebo dezorientovaný, nepoznává známá místa ani osoby, je fyzicky neklidný, utíká, přechází nebo bloudí po bytě, vykonává zdánlivě neúčelné pohyby nebo činnosti
  • Specifické psychiatrické příznaky jako jsou halucinace( slyší nebo vidí neexistující hlasy, osoby nebo předměty ), bludy ( nepravdivé přesvědčení o okrádání, ubližování, sledování, schovávání věcí, nevěře apod.), deprese ( smutek, plačtivost, ztráta radosti, zájmu, energie, pocit bezcennosti, viny, myšlenky ne sebevraždu), poruchy spánkového rytmu ( opakované probouzení se a aktivita v noci, pospávání přes den, nerozlišuje rytmus dne a noci) úzkost a strach.
  • Společensky nevhodné a situaci nepřiměřené chování se může týkat různých oblastí. Například pacient jí nevhodné předměty, shromažďuje věci, schovává nebo ničí věci, vykonává potřebu na nevhodném místě, manipuluje s výkaly, odhaluje se a nevhodně se sexuálně chová na veřejnosti, odmítá péči rodiny, nechce dodržovat hygienu.

Jaké jsou příčiny poruch chování ve stáří

Nejčastější příčiny jsou :

  • Psychiatrická onemocnění, kde je porucha chování součástí obvyklého obrazu psychiatrické choroby. Tak například u pacientů s depresí nacházíme  smutek, pocit viny, beznaděj, myšlenky na sebevraždu a poruchy spánku. U nemocných se schizofrenií se objevují bludy, halucinace a poruchy myšlení. Zneužívání návykových látek včetně alkoholu a léků a zejména jejich odnětí vyvolá závažné poruchy chování jako součást abstinenčních příznaků.
  • Demence projevující se poruchami paměti, učení myšlení a řeči, plánování činností, neschopnosti pracovat a starat se o sebe, rozpadem osobnosti a poruchami chování. Typická u těchto nemocných je dezorientace, stavy zmatenosti s neklidem nebo apatií, agresivita, bloudění a poruchy spánku.
  • Neurologická onemocnění – typicky se poruchy chování objevují po mozkových příhodách ( mozková mrtvice ) po úrazech hlavy, u epileptiků, vzácně může jít o postiení mozku nádorem nebo infekcí.
  • Reakce na nepřiměřené tělesné pocity ( chronická zácpa, bolest, zažívací nebo močové potíže ) nebo na  nepříjemné duševní zážitky a změny v prostředí ( ovdovění, nechtěné přestěhování, umístění v nemocnici, neshody se členem rodiny nebo ošetřovateli, nedostatek podnětů a činnosti ).

U většiny nemocných s poruchami chování se po dalším vyšetření lékařem podaří vysledovat příčinu nebo onemocnění, které poruchu chování vyvolávají.

Bezpečnost prostředí

Důležité je přizpůsobit prostředí bytu zdravotnímu stavu nemocného tak, aby se v něm cítil dobře a bezpečně. Pacient s poruchami chování je zvýšeně ohrožen úrazem. Zajistíme proto osvětlení  všech prostor, bezpečnou chůzi po bytě ( odstraníme předložky a koberečky, předměty překážející v chůzi, dbáme na vhodnou obuv a v případě potřeby i hůl nebo berle ). Lůžko nemocného umístíme blíže toalety. Nebezpečné přístroje a spotřebiče odstraníme  z dosahu pacienta stejně jako léky, čistící prostředky a chemikálie. U nemocných, kteří nedokáží posoudit nebezpečnost svého chování a jednání, zajistíme okna, dveře, zásuvky . Včas posoudíme schopnost řízení motorového vozidla a poradíme se s praktickým lékařem. Je-li třeba dohlížíme na pravidelné užívání léků.

Kdy vyhledat pomoc lékaře

V každém případě je  vhodné vyhledat pomoc lékaře. Protože pacient obvykle není schopen posoudit závažnost poruchy ani důsledky svého chování a jednání, je třeba i pomoci od příbuzných nebo sousedů.

Než kontaktujeme lékaře, všímáme si následujících podrobností a zaznamenáme si je :

  • Jaké jsou projevy a příznaky, které nejvíce obtěžují nemocného a okolí ?
  • Jak časté jsou poruchy chování, vznikla porucha náhle nebo postupně, vyskytuje se trvale nebo pouze občas, jaké faktory provokují nevhodné chovní, jaké je naopak zmírňují?
  • Došlo s poruchou chování ke změně zdravotního stavu, výskytu akutního onemocnění, bolestivé situaci, ke změně užívání léků nebo změně v prostředí nemocného?
  • Jaké léky nemocný trvale užívá ( nejlépe seznam ) a jakými chronickými nemocemi trpí?
  • Byla porucha chování již v minulosti, jak byl nemocný léčen a s jakým úspěchem?

To jsou otázky, které budou lékaře zajímat.

Které poruchy chování vyžadují vyšetření a radu lékaře

  • Jestliže nemocný ohrožuje sebe nebo druhé osoby.
  • Jestliže nemocný odmítá jídlo, léky, nedodržuje základní hygienická opatření.
  • Jestliže porucha chování znemožňuje nemocnému péči o sebe a domácnost  brání samostatné existenci nemocného.
  • Jestliže je porucha chování společensky  nepřijatelná, narušuje život rodiny a nejbližšího okolí nemocného a dochází k vyčerpání pečujících osob
  • Přítomnost závažných psychiatrických příznaků jako jsou například bludy, halucinace, deprese, úzkost nebo nespavost.

Jaké jsou možnosti léčby

Protože porucha chování postihuje nejen  nemocného, ale působí nepříznivě i na rodinné příslušníky a ošetřující, je třeba zaměřit léčbu na celou rodinu. Osvědčily se psychoterapeutické postupy individuální i ve skupině, využívající léčby pohybem, hudbou, uměleckým vyjádřením nebo léčby pomocí domácích zvířat.

U nemocných, u nichž změna přístupu, prostředí a denního režimu nevedla k uspokojivému zlepšení situace, je  nezbytné doplnit léčbu podáváním léků, které působí na psychické příznaky. Tuto skupinu léků nazýváme psychofarmaka. Podle převažujících  příznaků používáme  jednotlivé skupiny psychofarmak :

  • antidepresiva u nemocných  s vyjádřenými projevy deprese
  • neuroleptika u poruch chování u demencí a schizofrenie
  • hypnotika u pacientů s poruchami spánku
  • anxiolytika/ trankvilizéry u úzkosti a neklidu.
U většiny pacientů se stav léčbou zlepšuje, umožňuje větší nezávislost pacienta, usnadňuje jeho pobyt  ve společnosti a snižuje náročnost ošetřování. Úplného vymizení poruch chování, ale dosáhneme pouze asi u  60 %  léčených. Bohužel všechna psychofarmaka mohou mít  nežádoucí účinky ( například útlum nebo ospalost, únavu, ovlivnění srdeční činnosti, poruchy zažívání atd. ), které jsou u starších nemocných 3-5x častější než v mladém  a středním věku. Proto je volba léků a jejich dávkování zcela v rukou lékaře, vyžaduje dobrou znalost pacienta, jeho přidružených nemocí a také klinickou zkušenost  s léčbou poruch chování u starších nemocných. Důležité je zajistit pravidelné užívání léků nemocným a sledovat jejich účinnost.