Rady pro pečovatele

Pracujete jako profesionál, laický pečovatel nebo dobrovolník s lidmi, kteří jsou postiženi Alzheimerovou chorobou (AD) ? Je-li Vaše odpověď ANO, jistě Vám přijde vhod několik užitečných rad.

  • Buďte v kontaktu s očima a přistupujte zpředu.
  • Buďte trpělivý a nápomocní, ukažte svůj zájem.
  • Chovejte se ke klientovi s důstojností a respektem.
  • Čekejte trpělivě na reakci či odpověď.
  • Dovolte klientům, aby se s Vámi cítili příjemně, ujišťujte je, že vše v pořádku.
  • Dejte klientovi čas, aby mohl věc pochopit, netlačte na něho.
  • Jestliže nemocný reaguje negativně či nervózně, nezačínejte spor a vyhněte se domluvám.
  • Ke klientovi s AD přistupujte vždy otevřeně, přátelsky a laskavě.
  • Mluvte klidně, nižším tónem hlasu, pomalu, ale ne monotónně. Vysoký tón vyvolává úzkost a napětí.
  • Místo zájmen používejte jména věcí a lidí.
  • Nekritizujte, neopravujte, nehádejte se.
  • Nepoužívejte přenesená slova.
  • Nešetřete komplimenty.
  • Nejlepší je, vždy, když se setkáte, představit se a naznačit i dalšími prostředky, kdo jste.
  • Na začátku rozhovoru oslovte vždy klienta jménem.
  • Nacházejte význam ve všem co dělá a říká, nebo si buďte alespoň vědomi, že v tom nějaký význam je.
  • Nenuťte nemocného, aby řekl to správné slovo, jestli rozumíte, co tím myslí, nechte ho při tom.
  • Opakujte informace nebo otázky.
  • Pamatujte, že člověk s AD je schopen rozumět řeči Vašeho těla, Vaší náladě a upřímnosti. Nikdy nepředpokládejte, že nerozumí tomu, co se říká kolem něho.
  • Používejte hojně jemné dotyk, držení za ruku, ale ne dříve, než se ujistíte, že máte svolení proniknout do jeho osobního prostoru.
  • Potřebuje-li naslouchátko, přimějte ho, ať ho nosí, stejně tak i brýle.
  • Přízvuk dávejte na nejdůležitější slovo ve větě.
  • Používejte více pozitiv než negativ.
  • Přesvědčte klienta, že je možné komunikovat i neverbálně.
  • Při rozhovoru eliminujte hluk a přílišný pohyb.
  • Řekněte vždy klientovi, co s ním budete dělat.
  • Stěny pokoje AD pacienta zdobte fotografiemi jeho rodiny.
  • Snažte se mu napovědět tam, kde mu chybí slova.
  • To, co říkáte, podporujte vhodnými gesty. Užívejte krátkých a jednoduchých vět, vždy na jedno téma.
  • Vyhněte se otázkám.
  • Ve všem, co děláte se snažte posílit jeho sebeúctu a sebedůvěru.
  • Využijte zbývajících dovedností a pochopte, že schopnost být zdvořilí může být vinou AD skryta.
Nezapomeňte, že zde jsou důležité pocity, ne fakta.