Co jsou poruchy chování ve vyšším věku a jak se projevují

Stárnutí přináší postupný pokles tělesných i duševních funkcí, které spolu s nemocí omezují staršího člověka a zhoršují jeho celkovou výkonnost. Odchod do důchodu, úmrtí blízkých přátel nebo partnera, mění společenské postavení a dlouholeté společenské vztahy staršího člověka. Všem těmto změnám se starší lidé musí přizpůsobovat. Zhoršená schopnost přizpůsobení se může projevovat i změnami chování.

Platí však jednoduchý poznatek, že stárnutí samo o sobě nevyvolává závažnější poruchy chování. Každá porucha chování u starého člověka signalizuje chorobnou změnu, kterou je třeba rozpoznat a vhodným způsobem léčit. Neléčená porucha chování ohrožuje zdravotní stav pacienta, vede k jeho izolaci, odmítání okolím a zhoršuje kvalitu života nemocného. Má také nepříznivý vliv na rodinu pacienta a vyčerpává všechny, kteří o nemocného dlouhodobě pečují.

V běžném styku s nemocným označujeme jako poruchu chování každou změnu v projevech nemocného, která má za následek podivné či neobvyklé chování, nemocní zneklidňují nebo ohrožují ostatní osoby ve své blízkosti, nebo opakovaně postupují nepřiměřeně situaci a společensky nevhodně. Takovou poruchou trpí asi 10 % osob nad 65 let .

Poruchy obvykle popisujeme nejnápadnějšími projevy a příznaky. Podle nich můžeme rozlišit :

• Agresivní chování, kdy pacient ohrožuje nebo napadá fyzicky druhé osoby ( bití, strkání, kousání, škrábání ), vyhrožuje jim, nadává a jinak je slovně napadá, někdy může mít toto chování i sexuální ladění ( vymáhá pohlavní styk ) nebo agresi obrací proti sobě.
• Neklidné chování, kdy je nemocný úzkostný, vystrašený nebo dezorientovaný, nepoznává známá místa ani osoby, je fyzicky neklidný, utíká, přechází nebo bloudí po bytě, vykonává zdánlivě neúčelné pohyby nebo činnosti
• Specifické psychiatrické příznaky jako jsou halucinace( slyší nebo vidí neexistující hlasy, osoby nebo předměty ), bludy ( nepravdivé přesvědčení o okrádání, ubližování, sledování, schovávání věcí, nevěře apod.), deprese ( smutek, plačtivost, ztráta radosti, zájmu, energie, pocit bezcennosti, viny, myšlenky ne sebevraždu), poruchy spánkového rytmu ( opakované probouzení se a aktivita v noci, pospávání přes den, nerozlišuje rytmus dne a noci) úzkost a strach.
• Společensky nevhodné a situaci nepřiměřené chování se může týkat různých oblastí. Například pacient jí nevhodné předměty, shromažďuje věci, schovává nebo ničí věci, vykonává potřebu na nevhodném místě, manipuluje s výkaly, odhaluje se a nevhodně se sexuálně chová na veřejnosti, odmítá péči rodiny, nechce dodržovat hygienu.

Jaké jsou příčiny poruch chování ve stáří

Nejčastější příčiny jsou :

• Psychiatrická onemocnění, kde je porucha chování součástí obvyklého obrazu psychiatrické choroby. Tak například u pacientů s depresí nacházíme  smutek, pocit viny, beznaděj, myšlenky na sebevraždu a poruchy spánku. U nemocných se schizofrenií se objevují bludy, halucinace a poruchy myšlení. Zneužívání návykových látek včetně alkoholu a léků a zejména jejich odnětí vyvolá závažné poruchy chování jako součást abstinenčních příznaků.
• Demence projevující se poruchami paměti, učení myšlení a řeči, plánování činností, neschopnosti pracovat a starat se o sebe, rozpadem osobnosti a poruchami chování. Typická u těchto nemocných je dezorientace, stavy zmatenosti s neklidem nebo apatií, agresivita, bloudění a poruchy spánku.
• Neurologická onemocnění – typicky se poruchy chování objevují po mozkových příhodách ( mozková mrtvice ) po úrazech hlavy, u epileptiků, vzácně může jít o postiení mozku nádorem nebo infekcí.
• Reakce na nepřiměřené tělesné pocity ( chronická zácpa, bolest, zažívací nebo močové potíže ) nebo na  nepříjemné duševní zážitky a změny v prostředí ( ovdovění, nechtěné přestěhování, umístění v nemocnici, neshody se členem rodiny nebo ošetřovateli, nedostatek podnětů a činnosti ).

U většiny nemocných s poruchami chování se po dalším vyšetření lékařem podaří vysledovat příčinu nebo onemocnění, které poruchu chování vyvolávají.

Bezpečnost prostředí

Důležité je přizpůsobit prostředí bytu zdravotnímu stavu nemocného tak, aby se v něm cítil dobře a bezpečně. Pacient s poruchami chování je zvýšeně ohrožen úrazem. Zajistíme proto osvětlení  všech prostor, bezpečnou chůzi po bytě ( odstraníme předložky a koberečky, předměty překážející v chůzi, dbáme na vhodnou obuv a v případě potřeby i hůl nebo berle ). Lůžko nemocného umístíme blíže toalety. Nebezpečné přístroje a spotřebiče odstraníme  z dosahu pacienta stejně jako léky, čistící prostředky a chemikálie. U nemocných, kteří nedokáží posoudit nebezpečnost svého chování a jednání, zajistíme okna, dveře, zásuvky . Včas posoudíme schopnost řízení motorového vozidla a poradíme se s praktickým lékařem. Je-li třeba dohlížíme na pravidelné užívání léků.

Kdy vyhledat pomoc lékaře

V každém případě je  vhodné vyhledat pomoc lékaře. Protože pacient obvykle není schopen posoudit závažnost poruchy ani důsledky svého chování a jednání, je třeba i pomoci od příbuzných nebo sousedů.

Než kontaktujeme lékaře, všímáme si následujících podrobností a zaznamenáme si je :

• Jaké jsou projevy a příznaky, které nejvíce obtěžují nemocného a okolí ?
• Jak časté jsou poruchy chování, vznikla porucha náhle nebo postupně, vyskytuje se trvale nebo pouze občas, jaké faktory provokují nevhodné chovní, jaké je naopak zmírňují?
• Došlo s poruchou chování ke změně zdravotního stavu, výskytu akutního onemocnění, bolestivé situaci, ke změně užívání léků nebo změně v prostředí nemocného?
• Jaké léky nemocný trvale užívá ( nejlépe seznam ) a jakými chronickými nemocemi trpí?
• Byla porucha chování již v minulosti, jak byl nemocný léčen a s jakým úspěchem?

To jsou otázky, které budou lékaře zajímat.

Které poruchy chování vyžadují vyšetření a radu lékaře

• Jestliže nemocný ohrožuje sebe nebo druhé osoby.
• Jestliže nemocný odmítá jídlo, léky, nedodržuje základní hygienická opatření.
• Jestliže porucha chování znemožňuje nemocnému péči o sebe a domácnost  brání samostatné existenci nemocného.
• Jestliže je porucha chování společensky  nepřijatelná, narušuje život rodiny a nejbližšího okolí nemocného a dochází k vyčerpání pečujících osob
• Přítomnost závažných psychiatrických příznaků jako jsou například bludy, halucinace, deprese, úzkost nebo nespavost.

Jaké jsou možnosti léčby

Protože porucha chování postihuje nejen  nemocného, ale působí nepříznivě i na rodinné příslušníky a ošetřující, je třeba zaměřit léčbu na celou rodinu. Osvědčily se psychoterapeutické postupy individuální i ve skupině, využívající léčby pohybem, hudbou, uměleckým vyjádřením nebo léčby pomocí domácích zvířat.

U nemocných, u nichž změna přístupu, prostředí a denního režimu nevedla k uspokojivému zlepšení situace, je  nezbytné doplnit léčbu podáváním léků, které působí na psychické příznaky. Tuto skupinu léků nazýváme psychofarmaka. Podle převažujících  příznaků používáme  jednotlivé skupiny psychofarmak :

• antidepresiva u nemocných  s vyjádřenými projevy deprese
• neuroleptika u poruch chování u demencí a schizofrenie
• hypnotika u pacientů s poruchami spánku
• anxiolytika/ trankvilizéry u úzkosti a neklidu.